Ewa Farna

Dokončeno!
Jak smutnění po aktu nechtěné vzpoury
Jak omluva v oddechu sípavých varhan
Jak zástava mistrně schovaná v mžiku
Jak rovnátka v úsměvu z cukrbliků

Adamu Ewa pak přinesla jablečný džus, on zchladil v něm úd, jímž rozsochal kýlu své paní před kuropěním. A bylo lze spatřit, jak v slunci se kopulka marnivě leskne.

Rozluka

Že jeho život jako vinné svahy,
sladký slib — však zatím zprudka trpce dolů
plný včel a špačků

a tak vyvlékl se zpod přísahy
svobodu dal ze zimníku molům
a zbaběle utekl pro odvahu
kamsi za zatáčku

A ona? Trpěná konkubína? Krátce nato prostor marnivě přikryla. Barvou z vína...