Mlží serenáda to byla
opereta slimoušů, drobných jebavic
kde úporná snaha neslavila
Úspěch žádný, ba co víc:
Psi se sami sebou prožírali
až na plytká dna
a bylo jim Tak blaze
jak bývá v kocovině těm,
co probudí se na podlaze...
Mlží serenáda to byla
slizuplná objetí
dýchavičně ustoupila
v dojemné scéně
(babku tu drtí novotvary)
aby jim zlá pravda ústa kryla
aby je nadobro zalepila
Syndromem budoucích obětí
Ó ty z posledních synů Vesny
teď bys měl jít za polesným
a zhluboka se omluvit!
(nenuť mě tam babko jít)
Příkré srázy, v dlani jehličí
synem Vesny lesem smýká kdosi
Teď to pofičí!
(Vždycky to tak bývá)
Dobře jsi mě připravila!
Hlahol v mlází
Kdo se ptá?
Jsi podoben na bratra...
I ten tu šel
I ten se ptal
I on mě synku dvakrát nutil
pošpinit, co vykonal
A ty tu jdeš a ty se ptáš
(provolají zástupy)
Kolik vlastně z bratra máš,
že jak on stejně prohříváš
mou dlaň můj kloub Mé trápení
se mnou poťouchle tu odžíváš
Nu jen se snaž, já docením...
...když mladý jinoch v zármutku,
se na starou babku vycení
a poodejde v černý les
jen proto aby cosi nes'
cosi, co není
(A když je - tak špinavé)
zřím kolem fary faly plandavé
posečkej
celu tu vysmýčím
a trýzeň tam prospíme spolu
Uvidíš výheň, co kovářovi upálila ruku
a batole, co na své struky ještě čeká
poznáš bázeň jak z bitvy u Tolbruku
a vůni nemytého těla
Ženy
Co zpátky k lůnu lne i těká
Ke tvému chřípí
jak z mazutu řeka
Bež radši domů, synu Vesny
odstál sis své a víc než jiní
Teď všechno zhasne
Ty tu zůstaneš
než postará se o tě jíní
v tento chorý čas
tak lepkavé...
úterý 8. ledna 2008
Přihlásit se k odběru:
Příspěvky (Atom)