Fialověji do neštěstí - Řečnické kolbiště

Mám ve víře díry,
těmi děrami viry
mě důvěrně špehují.

Říkal tučný Muffin,
když všichni ostatní už
námahou odpadali.

To musí být samosebou!
To si nesmíš vykřičet, vysosat!
Spíš od huby odtrhnout, aby skoro nebylo - a ono pak je.

To zas říkal prachobyčejný světský Loupák.

Je snad za Přibyslaví konec potravního řetězce?
Mají snad tamní panny dvakrát hymen?
Stříká tu snad z vřídel nahořklá syrovátka?

Ptal se neznámý lidí ve výboru.

To nebude jen tak někdo,
bojácně ustoupil před neznámým tučný Muffin.

Když nám tak ukázal svět, bojím se otevřít oči,
pustil Loupák otěže vítězství, už nadobro.

Přece vás mám svým způsobem jaksi v oblibě, Potravo!

Poezie smrdí komplexem básníků

Poezie Smrdí
komplexem básníků

četl jsem
poezii pána v Raku
poezi dámy v Raku

čpěla, tíživě neživá
po svých pánů života potu

pískal jsem ty verše
na prstech do oken
pro ten DIALOG
teatrálně - minometčík

Slyšíš?
...že poezie smrdí
feromony alfa samců
nadranní pivní odér nadraných v Alfě...

Slyšíš?
...že poezie smrdí
touhou panen po orgazmu
s Bukowským nebo s Chinaski
Bože! Už s někým!

a pak...
obsesivně okoupán v mýdle
kapitulace
Poezie smrdí komplexem básníků.
Dobře.

Ewa Farna

Dokončeno!
Jak smutnění po aktu nechtěné vzpoury
Jak omluva v oddechu sípavých varhan
Jak zástava mistrně schovaná v mžiku
Jak rovnátka v úsměvu z cukrbliků

Adamu Ewa pak přinesla jablečný džus, on zchladil v něm úd, jímž rozsochal kýlu své paní před kuropěním. A bylo lze spatřit, jak v slunci se kopulka marnivě leskne.

Rozluka

Že jeho život jako vinné svahy,
sladký slib — však zatím zprudka trpce dolů
plný včel a špačků

a tak vyvlékl se zpod přísahy
svobodu dal ze zimníku molům
a zbaběle utekl pro odvahu
kamsi za zatáčku

A ona? Trpěná konkubína? Krátce nato prostor marnivě přikryla. Barvou z vína...

Blyštivé dobroty Sperma

Sezona končí...
Udírna čpí po poslední krmi
Z plastových kelímků nevkusné větrníčky

Rezavým zábradlím drnčí ranní chlad
v strnisku chycené plakáty
jak v suchém zipu

Jako by tu ani nebyl mumraj...

Nesbírejte špínu po davu
znamenalo by to provždy tiché uznání
jeho tupoty a cyklických hříchů

Úklidem k pokoře, k očistě - k sobě
za to pak ZIMNICI
...ten podzimu splínač

O procesu

Mlží serenáda to byla
opereta slimoušů, drobných jebavic
kde úporná snaha neslavila
Úspěch žádný, ba co víc:
Psi se sami sebou prožírali
až na plytká dna
a bylo jim Tak blaze
jak bývá v kocovině těm,
co probudí se na podlaze...

Mlží serenáda to byla
slizuplná objetí
dýchavičně ustoupila
v dojemné scéně
(babku tu drtí novotvary)
aby jim zlá pravda ústa kryla
aby je nadobro zalepila
Syndromem budoucích obětí

Ó ty z posledních synů Vesny
teď bys měl jít za polesným
a zhluboka se omluvit!

(nenuť mě tam babko jít)

Příkré srázy, v dlani jehličí
synem Vesny lesem smýká kdosi
Teď to pofičí!
(Vždycky to tak bývá)
Dobře jsi mě připravila!
Hlahol v mlází
Kdo se ptá?
Jsi podoben na bratra...

I ten tu šel
I ten se ptal
I on mě synku dvakrát nutil
pošpinit, co vykonal

A ty tu jdeš a ty se ptáš
(provolají zástupy)
Kolik vlastně z bratra máš,
že jak on stejně prohříváš
mou dlaň můj kloub Mé trápení
se mnou poťouchle tu odžíváš
Nu jen se snaž, já docením...

...když mladý jinoch v zármutku,
se na starou babku vycení
a poodejde v černý les
jen proto aby cosi nes'
cosi, co není
(A když je - tak špinavé)
zřím kolem fary faly plandavé
posečkej
celu tu vysmýčím
a trýzeň tam prospíme spolu

Uvidíš výheň, co kovářovi upálila ruku
a batole, co na své struky ještě čeká
poznáš bázeň jak z bitvy u Tolbruku
a vůni nemytého těla
Ženy
Co zpátky k lůnu lne i těká
Ke tvému chřípí
jak z mazutu řeka

Bež radši domů, synu Vesny
odstál sis své a víc než jiní
Teď všechno zhasne
Ty tu zůstaneš
než postará se o tě jíní
v tento chorý čas
tak lepkavé...

...

Ve struně ukrutný tah
pro jizvu pod okem
v kontemplaci hluboké
Řach